Cesta na hory autem je jediná zimní jízda, na kterou se většina lidí těší, a zároveň ta, kde se sejde nejvíc rizik naráz: dlouhá trasa, přetížené auto, únava, horské stoupání a den, kdy tam míří všichni ostatní. K tomu se přidává, že podmínky se během jedné cesty změní několikrát, protože z rozmrzlé nížiny se během dvou hodin dostanete do sněhu a mrazu. Tenhle text popisuje přípravu auta, plánování cesty, průjezd horskými úseky i to, co dělat po příjezdu.
Ve zkratce
- Podmínky se během cesty změní několikrát, nížina není měřítko.
- Auto na hory se kontroluje předem, ne cestou.
- Náklad na střeše mění chování vozu, hlavně v zatáčce.
- Sněhové řetězy se nacvičují doma, ne poprvé v mrazu na svahu.
- Do stoupání se jede plynule, bez zastavení uprostřed.
- Nádrž se tankuje před horským úsekem, ne za ním.
- Sobotní ráno je nejhorší možný termín odjezdu.
Příprava auta
Před cestou na hory se zkontroluje obutí, tlak v pneumatikách, stav baterie, kapalina do ostřikovačů a světla. Všechno se dá zvládnout za dvacet minut a odstraní to většinu důvodů, proč cesty nedopadnou.
Pneumatiky jsou nejdůležitější položka. Sjeté zimní pneumatiky, které v nížině stačí, na horském stoupání se sněhem selžou. Jak je posoudit, popisuje text o tom, jak poznat opotřebenou pneumatiku.
Co si vzít s sebou
Kromě povinné výbavy škrabku, smetáček, rukavice, lopatku, startovací kabely nebo powerbanku, deku, vodu a jídlo. U cesty na hory k tomu přibývají řetězy, když je trasa vede přes úseky, kde jsou povinné.
Výbava patří do kabiny nebo na dosah, ne pod nákup a lyže v kufru. Podrobnosti shrnuje text o tom, jaká patří do vozu zimní výbava.
Nakládání
Lyže, snowboardy a zavazadla mění chování auta víc, než se čeká. Náklad na střeše zvyšuje těžiště, takže auto se v zatáčce naklání a hůř reaguje, a zároveň zvyšuje spotřebu.
Nosič se před cestou zkontroluje, náklad se pořádně upevní a po prvních kilometrech se zastaví a dotažení se ověří. Uvnitř se těžké věci ukládají co nejníž a co nejblíž k zadní nápravě.
Váha a obsazení
Pět lidí a plný kufr znamená, že auto jede na hranici nosnosti. To se projeví na brzdné dráze i na chování v zatáčce a je to důvod jet pomaleji než obvykle.
Zároveň se zkontroluje tlak v pneumatikách, protože při plném zatížení bývá předepsaný vyšší. Hodnota je na štítku ve dveřích a liší se právě podle obsazení.
Plánování cesty
Termín odjezdu rozhoduje o tom, jestli pojedete, nebo budete stát. Sobotní dopoledne v hlavní sezoně je nejhorší volba, protože v tu dobu jede na hory celá republika.
Rozumnější je vyjet velmi brzy ráno, v pátek večer nebo v neděli, případně mimo hlavní termíny. K tomu patří sledovat předpověď a dopravní informace a mít připravenou náhradní trasu.
Rezerva na čas
Zimní cesta na hory trvá déle než letní, i když všechno klapne. Do plánu patří rezerva na pomalejší jízdu, na zastávky a na to, že se poslední kilometry pojedou krokem.
Kdo počítá čas na minuty a chce dorazit na určitou hodinu, jede zbytečně rychle. Právě spěch je faktor, který ze zimní cesty dělá riziko, jak platí i u brzdění, jak popisuje text o tom, jak se mění brzdná dráha v zimě.
Horské úseky
Do stoupání se jede plynule a bez zastavení. Kdo zastaví uprostřed zasněženého kopce, obvykle se už nerozjede a musí couvat dolů, což je nebezpečné a blokuje ostatní.
Před stoupáním se počká, až bude úsek volný, a jede se jedním tahem. V klesání se používá brzdění motorem, tedy nižší převodový stupeň, protože dlouhé brzdění na kluzkém povrchu vede ke ztrátě kontroly.
Sněhové řetězy
Řetězy se nasazují na hnanou nápravu, tedy u předního pohonu vpředu, u zadního vzadu. Nasazují se na bezpečném a rovném místě, ne uprostřed svahu, kde už auto stojí.
Zásadní je nacvičit si to doma za sucha a v teple. Kdo to zkouší poprvé v mrazu, ve tmě a v rukavicích na zasněžené silnici, obvykle to vzdá. Po nasazení se jede pomalu a řetězy se po výjezdu z úseku sundají.
Parkování v horách
Parkuje se tam, kde auto neuvázne a odkud se ráno dá vyjet. Nezajíždí se do hlubokého sněhu a nestaví se pod svahem, odkud může sjet sníh ze střechy nebo z terénu.
V mrazivé noci se nezatahuje ruční brzda, protože může přimrznout. Auto se zajistí zařazeným převodovým stupněm a případně klínem. Stěrače se odklopí od skla a sklo se zakryje.
Ráno po sněžení
Počítá se s tím, že auto bude zapadané a odhrabání zabere čas. Sníh se odstraňuje z celého vozu včetně střechy a hlavně se odhrabe od výfuku, než se nastartuje.
Ranní postup se sklem popisuje text o tom, jak se dělá odmrazování skel. A pokud auto nenaskočí, protože baterie promrzla, řeší to text o tom, jak zvládnout startování v mrazu.
Sedm věcí, na které se zapomíná
- Zkontrolovat pneumatiky před cestou, ne až na místě.
- Nacvičit si nasazení řetězů doma.
- Natankovat před horským úsekem.
- Upravit tlak v pneumatikách podle zatížení.
- Nechat výbavu v kabině, ne pod lyžemi v kufru.
- Ověřit dotažení nosiče po prvních kilometrech.
- Počítat s časovou rezervou.
Palivo a zastávky
Tankuje se před horským úsekem, ne s tím, že se to dotáhne na místě. V horách bývají čerpací stanice řidší a v kalamitě k nim nemusí být přístup.
Zastávky se plánují po dvou hodinách, protože zimní jízda unavuje víc než letní. Vytopená kabina, tma a stálé soustředění na povrch znamenají, že řidič je unavený dřív, než si uvědomí.
Střídání za volantem
Když jede víc řidičů, střídají se dřív, než přijde skutečná únava. Nejde o to vydržet, ale o to, aby za volantem seděl někdo odpočatý na nejtěžší úsek, tedy na poslední hodinu.
Nejhorší je zvyk odjet po pracovním týdnu v pátek večer a jet přes noc. Kombinace únavy, tmy a zimní silnice je nejrizikovější, co se dá v provozu poskládat.
Cesta zpátky
Zpáteční cesta bývá podceněná, protože po týdnu na horách je člověk unavený a spěchá domů. Přitom platí totéž co při cestě tam, jen s tím rozdílem, že auto je zase naložené a řidič už není odpočatý.
Vyplatí se vyjet dřív, počítat s kolonami na výjezdech z horských středisek a naplánovat zastávku. A pokud se cestou zhorší počasí, je lepší přespat cestou než dojet za každou cenu.
Po návratu
Auto po týdnu na solených silnicích potřebuje umýt, hlavně podvozek. Sůl z horských cest je nejagresivnější část zimní zátěže, jak popisuje text o tom, proč se nečeká na jaro s mytím auta v zimě.
Kromě toho se zkontroluje stav pneumatik a tlak, protože horské úseky a řetězy je namáhají víc než běžný provoz. A vyklidí se výbava, aby se v autě nevozila zbytečně celou sezonu.
Elektromobil na hory
Zimní cesta elektromobilem do hor vyžaduje plánování nabíjení, protože dojezd v mrazu klesá a stoupání spotřebuje víc energie. Naopak v klesání se část energie vrátí rekuperací.
Praktické je nabít na plno před horským úsekem a mít ověřené, kde se dá nabít v cíli. Předehřátí vozu ještě u nabíječky ušetří energii, kterou by jinak spotřebovalo vytápění za jízdy.
Rezerva a nabíjení v cíli
V horských střediscích bývá nabíječek méně a v sezoně jsou obsazené. Proto se počítá s větší rezervou než v létě a s tím, že nabíjení může trvat déle kvůli chladné baterii.
Kdo jede na týden, obvykle vystačí s jedním nabitím v cíli. Kdo bude denně dojíždět mezi středisky, měl by to zahrnout do plánu ještě před odjezdem.
Časté otázky
Kdy vyjet na hory?
Brzy ráno, v pátek večer nebo mimo hlavní termíny, ne v sobotu dopoledne.
Potřebuju sněhové řetězy?
Na úseky se značkou ano. A hlavně je umět nasadit.
Kam se řetězy nasazují?
Na hnanou nápravu, u předního pohonu vpředu, u zadního vzadu.
Jak jet do stoupání?
Plynule a bez zastavení, počkat, až bude úsek volný.
Vadí nosič na střeše?
Zvyšuje těžiště a spotřebu. Vyžaduje pomalejší jízdu.
Kdy tankovat?
Před horským úsekem. V horách bývají stanice řidší.
Mám v mrazu zatáhnout ruční brzdu?
Raději ne. Může přimrznout. Zařaďte převodový stupeň.
Co udělat po návratu?
Umýt auto včetně podvozku a zkontrolovat pneumatiky.
Aktualizováno: 18. 10. 2026
